Jedná se o plastikové modely, které vyžadují sestavení a malování. Pokud není uvedeno jinak, balení neobsahuje barvy ani lepidla.
Popis
Hawker Siddeley Harrier ohromil svět svou jedinečnou schopností vertikálního vzletu a přistání s využitím vektoru tahu svého výkonného motoru o tahu 8 000 kg. Koncept byl poprvé testován v roce 1960 a letoun prošel mnoha obdobími testování a úprav, než byl v roce 1974 přijat britským královským letectvem (RAF) a dalšími zeměmi. Sériové Harriery používaly motory Pegasus 6 nebo 11 o tahu 8 000 nebo 9 750 kg a bylo přirozené, že královské námořnictvo našlo pro tento typ letounu uplatnění ve svém námořním letectvu. Různé politické a finanční úvahy zpozdily objednávku „námořní“ verze Harrieru až do května 1975, kdy admirality objednala prvních 24 letounů plus jeden T.Mk.4 v roce 1980.
FRS.1 se snadno odlišuje od svých pozemních protějšků upravenou přídí, která zahrnuje zvýšené sedadlo pilota a radar Ferranti Blue Fox, a hlavní výzbrojí tvořenou protilodními střelami Sea Eagle a střelami vzduch-vzduch AIM-9L Sidewinder. Jako alternativu k Sea Eagle lze nést střely Martel nebo Harpoon, dokud nebudou ty první plně operační. První FRS.1, který vzlétl, byl vlastně první sériový Sea Harrier (20. srpna 1978), prototyp následoval v prosinci 1978. Domovem Sea Harrierů se stala námořní základna Yeovilton, kam první letouny dorazily v červnu 1979 a o čtyři dny později začaly intenzivní letové zkoušky u perutě „100/VL“.
Tato jednotka byla v září 1979 označena jako 700A a v březnu 1980 přejmenována na 899. peruť. Pro operace Sea Harrierů byly objednány tři křižníky s průběžnou palubou: Invincible, Illustrious a Ark Royal, z nichž první byl uveden do provozu v červenci 1980. Všechna tři plavidla byla vybavena „skokanským můstkem“ (ski-jump) pro pomoc při vzletu s plným nákladem; toto zařízení bylo přidáno i na letadlovou loď HMS Hermes, když jí byla přidělena peruť Sea Harrierů. Malou exportní objednávku na šest letounů FRS.51 a dva cvičné T.60 podala v listopadu 1979 Indie.
Sea Harriery spolu s RAF Harrier GR3 prošly ostrými bojovými zkouškami během krize na Falklandských ostrovech. Britské síly v jižním Atlantiku byly posíleny o GR3 a FRS.1, čímž se celkový počet letounů typu „jump jet“ na lodích Hermes a Invincible zvýšil na zhruba 40. Sea Harrier (FRS.1) má o 30 % lepší řízení pro snadnější přistání a lepší výhled z kabiny; nicméně i stroje GR3 od RAF fungovaly během konfliktu výborně a oba typy se maximálně osvědčily. Harriery královského námořnictva byly během konfliktu natřeny novým „tlumeným“ matným námořnicky modrým nátěrem, zatímco letouny RAF nesly schéma extra tmavě šedé. S cestovní rychlostí Mach 0,9, maximální rychlostí 1,25 a přistávací rychlostí 0 jde o skutečně všestranný bojový letoun, který zůstane ve výzbroji ještě mnoho let.
O modelu
Plastiková stavebnice v měřítku 1/48
K dokončení je třeba: lepidlo, barvy a modelářské potřeby
Specializovaná verze Hawker-Siddeley Harrier
S velkým úspěchem používaný britským královským námořnictvem během falklandské války
Aerodynamickou brzdu lze zobrazit v otevřené nebo zavřené poloze
