Carro Armato M13/40, běžně známý jako M13/40, byl italský střední tank používaný během druhé světové války.
Byl vyvinut ve 30. letech 20. století a v počátečních fázích války se stal hlavním pilířem italských obrněných sil.
M13/40 se vyznačoval nýtovanou korbou a relativně nízkým profilem, což bylo pro tanky té doby typické.
Byl vyzbrojen 47mm kanónem, který dokázal efektivně bojovat proti nepřátelským tankům a opevněným pozicím.
Tank byl také vybaven několika kulomety pro obranu proti pěchotě a letadlům.
Pancéřování M13/40 bylo na svou dobu dostačující a poskytovalo ochranu proti střelbě z ručních zbraní a střepinám.
Ve srovnání s tanky jiných národů však bylo relativně slabé, což ho činilo zranitelným vůči výkonnějším protitankovým zbraním.
Tank byl poháněn dieselovým motorem, který mu zajišťoval dobrou mobilitu v různém terénu.
Dosahoval maximální rychlosti kolem 48 km/h, což umožňovalo efektivní manévrování v bojových situacích.
M13/40 se účastnil bojů na různých frontách druhé světové války, včetně severní Afriky a Balkánu.
Hrál významnou roli v italských vojenských operacích, zejména v raných fázích války.
Navzdory svému přínosu měl M13/40 ve srovnání s tanky jiných zemí svá omezení.
Jeho slabé pancéřování a relativně slabý hlavní kanón se s postupem války a sílícím pancéřováním nepřátelských tanků stávaly stále zastaralejšími.
M13/40 však zůstává důležitým kusem italské vojenské historie, který reprezentuje úsilí a vynalézavost italských inženýrů během druhé světové války.
Několik dochovaných tanků M13/40 lze nalézt v muzeích a soukromých sbírkách jako připomínku italských obrněných sil během války.
