Jedná se o plastikové modely, které vyžadují sestavení a malování. Pokud není uvedeno jinak, balení neobsahuje barvy ani lepidla.
Mezi mnoha faktory, které určují průběh bitev, je jeden, který není na první pohled zřejmý, ale je naprosto klíčový: zásobování potravinami v bojových podmínkách.
Kvalitní teplé jídlo má pro vojáka obrovský význam a někdy ovlivňuje bojeschopnost jednotek více než moderní zbraně či vybavení.
S ohledem na to věnoval Wehrmacht během války výživě vojáků značnou pozornost.
V bojových podmínkách nebo při přesunech se používaly polní kuchyně na kolech různých typů: velké kuchyně pro 125 až 225 osob a menší kuchyně pro 60 až 125 vojáků.
Tyto kuchyně byly buď přepravovány na přívěsech tažených vozidly či koňskými povozy, nebo byly často instalovány přímo na korbách nákladních automobilů.
Tyto kuchyně, vojáky humorně přezdívané „Gulaschkanone“ (gulášové dělo), umožňovaly přípravu rozmanitých pokrmů.
Velký kotel, který měl izolační vrstvu (obvykle z glycerinu), sloužil pro hlavní jídla a pozdější verze kuchyní obsahovaly i samostatný kotel na smažení.
Jídlo se rozdělovalo buď přímo do ešusů vojáků, nebo do velkých termosek pro rozvoz k jednotkám umístěným dále od kuchyně.
Hlavní část denní dávky se obvykle podávala k obědu, který mohl obsahovat například masovou polévku, porci brambor s vydatnou dávkou masa a zeleninu.
Běžnou praxí bylo také rekvírování potravin od místního obyvatelstva, aby se strava vojáků vylepšila nad rámec stanovených norem.
Mezi mnoha faktory, které určují průběh bitev, je jeden, který není na první pohled zřejmý, ale je naprosto klíčový: zásobování potravinami v bojových podmínkách.
Kvalitní teplé jídlo má pro vojáka obrovský význam a někdy ovlivňuje bojeschopnost jednotek více než moderní zbraně či vybavení.
S ohledem na to věnoval Wehrmacht během války výživě vojáků značnou pozornost.
V bojových podmínkách nebo při přesunech se používaly polní kuchyně na kolech různých typů: velké kuchyně pro 125 až 225 osob a menší kuchyně pro 60 až 125 vojáků.
Tyto kuchyně byly buď přepravovány na přívěsech tažených vozidly či koňskými povozy, nebo byly často instalovány přímo na korbách nákladních automobilů.
Tyto kuchyně, vojáky humorně přezdívané „Gulaschkanone“ (gulášové dělo), umožňovaly přípravu rozmanitých pokrmů.
Velký kotel, který měl izolační vrstvu (obvykle z glycerinu), sloužil pro hlavní jídla a pozdější verze kuchyní obsahovaly i samostatný kotel na smažení.
Jídlo se rozdělovalo buď přímo do ešusů vojáků, nebo do velkých termosek pro rozvoz k jednotkám umístěným dále od kuchyně.
Hlavní část denní dávky se obvykle podávala k obědu, který mohl obsahovat například masovou polévku, porci brambor s vydatnou dávkou masa a zeleninu.
Běžnou praxí bylo také rekvírování potravin od místního obyvatelstva, aby se strava vojáků vylepšila nad rámec stanovených norem.
